Rozhovor s Terkou Richterovou

Terka je velmi sympatická, mladá slečna. Již od roku 2017 dělá trenérku agility a v roce 2021 založila svou psí školu. Mimo jiné se věnuje také Hoopers, trikům, Dornově metodě, dogfitness a přípravě psa k výkonu.

Pro mě je velkou inspirací v tom, co všechno už ve svém životě stihla. Užijte si rozhovor!

D: Kdo je/byl tvým prvním psem? 

T: Moji první psi jsou vlastně dva – Impo a Iziček. Koupili jsme si dvě štěňata border kolie z jednoho vrhu najednou. Původně to bylo tak, že já jsem dostala jednoho a moje sestra druhého. Sestru přestal výcvik Izička zhruba po roce bavit, tak jsem se oběma začala věnovat já. Když jsem je dostala, tak mi bylo 12 let. Naše začátky byly hodně krušné, Impo mě při Agility kousal do ruky a nikdy to nebyl pes, kterého by to nějak extra bavilo. Pro mě to byla hned taková prvotní rána, kterou jsem potřebovala. Naučil mě obrovské trpělivosti a pochopení. A Iziček byl ten, díky kterému jsem se do Agility zamilovala. Bohužel v průběhu přípravy na oficiální závody se u něj objevilo degenerativní onemocnění pohybového aparátu, které nám znemožnilo v Agility dále pokračovat.

D: V jakém věku ses začala věnovat psím sportům? S jaký sportem jsi začínala? Bylo to vždy agility?

T: Bylo mi 12 let a hned jsem přišla na agility cvičák. První 2 roky jsem se primárně zajímala o agility, ale pak jsem se z důvodu problémů s pohybovým aparátem mého psa začala zajímat i o další sporty.

D: Jak vzpomínáš na svůj první trénink z pozice trenéra? Kolik ti zbylo?

T:Bylo mi 15 let. Bylo to náročné… tehdy mě skoro nikdo v tomhle rozhodnutí nepodpořil, ale pamatuji si, že jsem odjížděla z tréninku nadšená, protože to pro mě bylo od začátku přirozené.

D: Kde studuješ veterinárního technika? Jsi spokojená? Baví tě to?

T: Studovala jsem na VOŠ v Ostravě. Studium jsem před půl rokem, čerstvě po zvládnutí zkoušek tiše opustila. Škola mě bavila, protože mi byla velice blízká. Bohužel jsem musela v únoru ze zdravotních důvodů udělat několik životních změn a utřídit si priority, mezi kterými už škola nebyla.

D: Plánuješ se více věnovat Dornově metodě?

T: Určitě ano. Neskutečně mě baví práce s pohybovým aparátem psa a Dornova metoda patří klíčové věci, které mi pomohly této problematice více porozumět.

D: Je něco co tě v „psím“ světě štve?

T: První co mě napadlo jsou někteří trenéři. Než úplně kopnu do vosího hnízda, tak mě velice mrzí kolik demotivovaných trenérů přenáší tuhle demotivaci na své studenty. Znám desítky lidí, kteří skončili se svým oblíbeným sportem, jenom protože jim někdo řekl, že jsou k ničemu. Pořád si myslím, že by mělo jít primárně o společnou zábavu psa i psovoda.

D: Jaké je tvé vysněné plemeno psa?

T:Moje nejvysněnější už mám doma – border kolie a šeltii. Mám ještě pár plemen, které bych za život chtěla stihnout, ale to si nechám pro sebe.

D: Kdo je tvým vzorem (jestli nějaký máš)?

T: Vždycky si říkám, že když by moje mladší já bylo pyšné, tak jsem sama sobě vzorem. Jinak mám lidi, kteří mě inspirují, především v oblasti businessu, ale za vzor nikoho nepovažuji.

Kontakt na Terku:

www.terezarichterova.com