Jak psovi usnadnit návštěvu u veterináře?

Máte nervy na pochodu při pomyšlení na slovo „veterina?“ Má váš pes děs v očích, když náhodou jedete stejnou cestou, kudy jezdíváte za vašim veterinárním lékařem? Rádi byste pejska dopředu na pobyt v ordinaci připravili?

Připravovat pejska na vyšetření a lékařské úkony můžete v podstatě od nejútlejšího štěněcího věku. U chovatele se štěně seznamuje s lidskými pachy a doteky již od narození a při příchodu štěňátka do nového domova je fajn v tom intenzivně pokračovat. Samozřejmě se s vaším štěňátkem rádi mazlíte, ale je fajn učit ho i na jinou než „mazlivou“ manipulaci. Tím mám na mysli prohlížení uší, očí, zubů, břicha, slabin, tlapky, drápy, okolí pohlavních orgánů a konečníku. Nejlépe to štěně (nebo staršího psa) naučíte tak, že ho budeme odměňovat za to, že si danou oblast těla nechá prohlédnout.

První kontakty s veterinářem mohou být milé a pro štěně příjemné. Pokud máte možnost, domluvte se, že si budete chodit do ordinace jen pro pamlsky nebo pohlazení. U malých štěňat bych nejprve volila vakcinaci proti některým infekčním onemocněním (parvoviróza) a až pak si trajdala na veterinu „jen tak“. Samozřejmě vše záleží na domluvě s vašim lékařem a personálem na klinice nebo v ordinaci. Já upřednostňuji pejska odměnit za vstup do ordinace, na pobyt na stole i za zvládnutí ošetření.

Klid majitele ovlivňuje klid zvířete.

Ve výzkumech se ukázalo, že psi zrcadlí emoce a chování svých majitelů. Dokáží v nás číst bez slov a přesně ví, jak se cítíme. Myslím, že si je toho vědom každý majitel psího parťáka i bez studií :-). Proto jedna jednoduchá (avšak hůř proveditelná) rada: buďte co nejvíce v klidu, oporou a milující náručí pro své zvíře v krizové situaci, jakou lékařský zákrok bezesporu je.

Jak se chovat v čekárně, aby se zamezilo rizikům a zbytečnému stresu?

V čekárně na veterině jste za své zvíře zodpovědní úplně stejně jako kdekoliv jinde. Mějte svého psa na vodítku nebo v přepravce, pro jistotu přibalte s sebou i náhubek. Můžete být přesvědčeni, že je váš pes nejmírumilovnější na světě, ale sedět dvě hodiny vedle kočky nebo králíka pro něj může být ve stresu opravdu náročné.

Na co by měl být pes z domu zvyklý?

1. sahání na tlapky a drápy
2. položení na bok
3. přidržení pod hrudníkem a krkem
4. vyšetření uší
5. vyšetření očí
6. vyšetření zubů
7. vyšetření dutiny ústní
8. sahání na břicho a slabiny
9. manipulace v okolí konečníku (měření teploty)
10. manipulace v okolí pohlavních orgánů

Jakou manipulaci psa naučit?

• Pes by si měl nechat zkontrolovat výše zmíněné části těla.

• Bezpečná fixace psa pod hrudníkem a krkem. Tento úchop je výhodný pro psa i lékaře, protože jste při něm schopni zabezpečit hlavu a zároveň má pes v pevném a bezpečném objetí pocit bezpečí.

• Pes si umí lehnout na bok. Chápu, že v prostředí veteriny není ve své kůži a třeba nebude ochotný plnit vaše povely. Fór je v tom, že tahle poloha pro něj nebude nová a cizí. Pokud se psem nebylo nikdy manipulováno na boku ani v klidu doma, ve stresu bude z této polohy úplně paf a hladiny kortizolu (stresový hormon) vyletí do vysokých hodnot.

• Fixace psa v poloze na boku. V této poloze je důležité správně psa přidržovat. Chytíte vždy obě (přední i zadní) spodní nohy, to jsou ty, na kterých pes leží. Pokud pes bude chtít náhle vstát, nepodaří se mu to a lékařský úkon nebo vyšetření bude rychlejší a méně stresující.

Věřte tomu, že nás veterinární lékaře netěší prát se se zvířetem a učit majitele tyto triky v ordinačním shonu. Pokud na tuto manipulaci bude pes zvyklý z domu a naučí se je pomocí pozitivní motivace, na veterině už to pro něj nebude tak velký problém.

Kdyby vás téma stresu u zvířat více zajímalo, doporučuji záznam webináře Stres u psů a koček.