5 věcí, které byste měli vědět před každým stříháním psa

Každé léto vidím psy s problémy, které mají jednoho společného jmenovatele. Majitelé je nechali ostříhat, protože jim chtěli v horku ulevit. Výsledek? Přehřátý pes, podrážděná kůže, nebo blokáda krční páteře po návštěvě salónu.

Stříhání psů je téma, o kterém koluje spousta mýtů a polopravd. Než příště psa zavedete ke stříhači nebo vytáhnete strojek, přečtěte si těchto 5 věcí. Může to být rozdíl mezi psem, kterému je lépe, a psem, kterému jste nechtěně ublížili.

1. Ne každého psa lze stříhat

Psí srst se dělí na dva základní typy a toto rozdělení je naprosto klíčové pro to, co s ní smíte dělat.

Psi bez podsady mají pouze krycí vrstvu chlupů – patří sem pudl, bišon, maltézák, shih tzu nebo jorkšír. U těchto plemen je stříhání naprosto v pořádku a v teplém klimatu dokonce vhodné. Sama stříhám svého Arnošta, který má právě jen krycí chlup. Žijeme v teplejších oblastech a kratší srst mu v létě opravdu prospívá. (foto Arnošta po stříhání)

Psi s podsadou jsou úplně jiná kategorie. Podsada funguje jako přírodní termostat – v létě je řídká a odvádí teplo od těla ven, v zimě zhoustne a teplo drží uvnitř. Krycí chlupy odrážejí sluneční záření a chrání kůži. Pokud tohoto psa ostříháte, zničíte tuto přirozenou ochranu a pes se bude paradoxně přehřívat více, ne méně. Navíc mu hrozí spálení od slunce. Patří sem border kolie, zlatý retriever, labrador, německý ovčák, husky, australský ovčák a desítky dalších oblíbených plemen.

Správná péče u psů s podsadou není stříhání, ale důkladné vyčesávání – zbavení staré odumřelé podsady, aby srst mohla správně dýchat a plnit svou termoregulační funkci.

2. Psí salóny skrývají jedno riziko, o kterém se nemluví

Ve své fyzioterapeutické praxi pravidelně vídám psy, kteří přicházejí po návštěvě psího salónu se zablokovanou krční páteří. Není to náhoda a není to shoda okolností. Je to přímý důsledek toho, co se v mnoha salónech běžně děje.

Většina stříhacích stolů je vybavena fixačním ramenem s kovovým nebo nylonovým kruhem, který se psovi nasadí kolem krku a připevní ho k tyči nad stolem. Pes nemůže uhýbat, nemůže otočit hlavu, nemůže nijak přirozeně reagovat na pohyb strojku nebo nůžek. Je doslova znehybněn v pozici, která nerespektuje přirozené napětí jeho svalů ani pohybové vzorce. Pokud stříhač pracuje rychle, hrubě nebo bez ohledu na polohu hlavy psa, krční páteř dostává opakované mikrotraumatické impulzy. Výsledkem jsou blokády obratlů v krční oblasti, napětí v trapézových svalech a bolestivost celé horní části páteře.

Pes po takovém stříhání odmítá vodítko, nechce se dotknout hlavy, vyhýbá se hlazení za ušima nebo kroutí hlavou na jednu stranu. Majitel si myslí, že je to jen stres ze stříhání. Jenže příčina je fyzická, ne jen psychická.

A právě tady přichází ten druhý rozměr, který je stejně důležitý…

Fixace na stole je pro psa psychicky velmi náročná situace. Pes, který nemůže uhýbat, nemůže utéct a nemůže se ani otočit, se dostává do stavu tzv. naučené bezmocnosti. Nemá žádnou kontrolu nad tím, co se s ním děje. Pokud k tomu přidáme hlasitý strojek, cizí ruce, cizí prostředí a absenci majitele, dostaneme koktejl, který pro citlivého psa může být traumatizující. Psi, kteří zažili opakovaně stres při stříhání, pak reagují úzkostí už jen při pohledu na strojek, odmítají vstoupit do salónu nebo se doma schovávají, když vytáhnete pomůcky. Tohle není rozmazlenost, je to přirozená obranná reakce na nepříjemnou zkušenost, kterou neměli šanci ovlivnit.

Myslím si, že jako majitel máte právo být u stříhání přítomni. Není to projev nedůvěry vůči stříhači, je to projev zodpovědnosti vůči psovi. Váš hlas a vaše přítomnost pro psa znamenají bezpečí a to bezpečí přímo ovlivňuje to, jak celý proces zvládne jak fyzicky, tak psychicky. Pomozte psa fixovat sami, jemně a s citem. Vy znáte jeho hranice lépe než kdokoliv jiný.

Pokud vás stříhač odmítne pustit dovnitř bez rozumného vysvětlení, vnímám to jako varovný signál. Dobrý stříhač nemá co skrývat a ví, že klidný majitel u stolu znamená klidnějšího psa na stole.

3. Psa na stříhání připravujte od štěněte

Pokud máte štěně, které budete v budoucnu stříhat, začněte se strojkem seznamovat co nejdříve – ideálně od tří měsíců věku. Nejdříve ho nechte jen běžet poblíž, ať si zvykne na zvuk. Postupně přibližujte strojek k tělu, lehce přejeďte po srsti bez toho, abyste cokoli stříhali. Nejde o výsledek, ale o to, aby pes pochopil, že strojek není hrozba. Mluvte na psa, udržíte ho v klidu. Pokud stříháte doma, tím lépe, pes je ve svém prostředí, vy máte situaci plně pod kontrolou a postižení pohybového aparátu předcházíte přirozeně.

4. Správný postup stříhání rozhoduje o výsledku

Před každým stříháním srst vyčešte a zbavte nečistot. Zacuchaná nebo mokrá srst se stříhá špatně, strojek se přehřívá a výsledek není hezký. Pokud jsou ve srsti dredy, nejdřív nůžky, pak teprve strojek.

Stříhejte od hlavy, pak krk, tělo, tlapky a ocas. Na spodní straně tlapek mezi polštářky rozhodně nezapomeňte, dlouhé chlupy tam sbírají žvýkačky, asfalt a kamínky, které mohou tlapky bolestivě poranit. Na strojku nešetřete, kvalitní strojek s kovovou hlavou vydrží déle a netrápí psa přehříváním.

5. Po stříhání přichází krok, který většina majitelů vynechá

A teď ta nejdůležitější věc, kterou v ordinaci vidím jako opakující se problém.

Po stříhání je nutné psa pořádně okoupat a vyčesat. Ostříhané chlupy mají ostré konce a mohou se zapíchnout zpátky do kůže, kde způsobují podráždění a dermatitidu (zánět kůže). Pravidelně k nám přicházejí psi s kožními problémy, u kterých se po rozhovoru s majitelem ukáže, že po posledním stříhání nebyli vykoupáni. Koupel odstraní ostré zbytky srsti, zklidní pokožku a předejde zánětu.

Správné pořadí je vždy: vyčesat, ostříhat, vyčesat znovu, okoupat, vysušit.