5 věcí, které byste měli vědět před každým stříháním psa

Každé léto vidím psy s problémy, které mají jednoho společného jmenovatele. Majitelé je nechali ostříhat, protože jim chtěli v horku ulevit. Výsledek? Přehřátý pes, podrážděná kůže, nebo blokáda krční páteře po návštěvě salónu.

Stříhání psů je téma, o kterém koluje spousta mýtů a polopravd. Než příště psa zavedete ke stříhači nebo vytáhnete strojek, přečtěte si těchto 5 věcí. Může to být rozdíl mezi psem, kterému je lépe, a psem, kterému jste nechtěně ublížili.

1. Ne každého psa lze stříhat

Psí srst se dělí na dva základní typy a toto rozdělení je naprosto klíčové pro to, co s ní smíte dělat.

Psi bez podsady mají pouze krycí vrstvu chlupů – patří sem pudl, bišon, maltézák, shih tzu nebo jorkšír. U těchto plemen je stříhání naprosto v pořádku a v teplém klimatu dokonce vhodné. Sama stříhám svého Arnošta, který má právě jen krycí chlup. Žijeme v teplejších oblastech a kratší srst mu v létě opravdu prospívá. (foto Arnošta po stříhání)

Psi s podsadou jsou úplně jiná kategorie. Podsada funguje jako přírodní termostat, v létě je řídká a odvádí teplo od těla ven, v zimě zhoustne a teplo drží uvnitř. Krycí chlupy odrážejí sluneční záření a chrání kůži.

Pokud tohoto psa ostříháte, zničíte tuto přirozenou ochranu a pes se bude paradoxně přehřívat více, ne méně.

Navíc mu hrozí spálení od slunce. Patří sem border kolie, zlatý retriever, labrador, německý ovčák, husky, australský ovčák a desítky dalších oblíbených plemen.

Správná péče u psů s podsadou není stříhání, ale důkladné vyčesávání. Je důležité zbavit srst staré odumřelé podsady, aby srst mohla plnit svou termoregulační funkci.

2. Psí salóny skrývají jedno riziko, o kterém se nemluví

Ve své fyzioterapeutické praxi pravidelně vídám psy, kteří přicházejí po návštěvě psího salónu se zablokovanou krční páteří. Není to náhoda a není to shoda okolností.

Je to přímý důsledek toho, co se v mnoha salónech běžně děje.

Vyvazování psa za krk na fixačním stole je téma, které si zaslouží pozornost. Mnoho lidí totiž netuší, co všechno se může při nevhodné fixaci dít uvnitř krku a proč může být pes po stříhání bolestivý nebo se začít chovat jinak.

Krční páteř psa tvoří sedm krčních obratlů, mezi kterými jsou meziobratlové ploténky a drobné klouby umožňující velký rozsah pohybu hlavy. Díky tomu může pes snadno otáčet hlavou, sklánět ji i zvedat. Právě tato pohyblivost ale znamená, že je krk citlivý na dlouhodobé nebo násilné přetěžování.

Pokud je pes při stříhání fixován smyčkou kolem krku, vzniká tlak na kůži, podkoží, svaly i další měkké tkáně. Dlouhodobější tlak může zhoršit jejich prokrvení, způsobit drobná poranění svalových vláken a následnou bolestivost.

V oblasti krku zároveň probíhá mnoho důležitých nervů. Při prudkém zatažení za smyčku nebo při dlouhodobém držení hlavy v nepřirozené poloze mohou být některé z nich podrážděny nebo stlačeny.

To se může projevit bolestí při pohybu krku, zvýšenou citlivostí na dotek, omezeným pohybem hlavy nebo změnou pohybu předních končetin, až kulhání na hrudní končetinu!

I krátkodobé dráždění nervů, může mít dlouhodobé následky.

Nevhodná poloha hlavy zatěžuje také drobné klouby mezi jednotlivými obratli. Pokud se pes snaží uhnout, ale fixace mu to nedovolí, dochází k opakovanému přetěžování těchto struktur. Obrannou reakcí organismu bývá zvýšené napětí hlubokých stabilizačních svalů krční páteře. To může vést ke vzniku funkční blokády pohybového segmentu, kterou fyzioterapeut při vyšetření často nachází.

Přetěžovány mohou být také vazy a další měkké tkáně, které stabilizují krční páteř. Pokud se podobné situace opakují, mohou ztrácet svou pružnost a krk se stává méně pohyblivým a citlivějším na další zátěž.

Největší riziko představuje fixace u malých plemen, například maltézských psíků, jorkšírských teriérů, čivav nebo bišonků. Tito psi mají často poměrně velkou hlavu v poměru k tělu, krátký krk a méně svalové hmoty, která by krční páteř chránila. I proto mohou být na nevhodnou manipulaci citlivější.

Majitelé si po návštěvě salonu mohou všimnout, že pes nechce nosit obojek nebo postroj, uhýbá při doteku na krku nebo za ušima, drží hlavu nakřivo, méně otáčí krkem nebo se zdráhá znovu vstoupit do psího salonu. Tyto projevy nemusí být jen známkou strachu nebo špatné zkušenosti. V některých případech mohou souviset i s bolestivostí nebo přetížením měkkých tkání a pohybového aparátu. Majitel si myslí, že je to jen stres ze stříhání. Jenže příčina je fyzická, ne jen psychická.

A právě tady přichází ten druhý rozměr, který je stejně důležitý…

Fixace na stole je pro psa psychicky velmi náročná situace. Pes, který nemůže uhýbat, nemůže utéct a nemůže se ani otočit, se dostává do stavu tzv. naučené bezmocnosti. Nemá žádnou kontrolu nad tím, co se s ním děje. Pokud k tomu přidáme hlasitý strojek, cizí ruce, cizí prostředí a absenci majitele, dostaneme koktejl, který pro citlivého psa může být traumatizující. Psi, kteří zažili opakovaně stres při stříhání, pak reagují úzkostí už jen při pohledu na strojek, odmítají vstoupit do salónu nebo se doma schovávají, když vytáhnete pomůcky. Tohle není rozmazlenost, je to přirozená obranná reakce na nepříjemnou zkušenost, kterou neměli šanci ovlivnit.

Jako majitel máte právo být u stříhání přítomni.

Není to projev nedůvěry vůči stříhači, je to projev zodpovědnosti vůči psovi. Váš hlas a vaše přítomnost pro psa znamenají bezpečí a to bezpečí přímo ovlivňuje to, jak celý proces zvládne jak fyzicky, tak psychicky. Pomozte psa fixovat sami, jemně a s citem. Vy znáte jeho hranice lépe než kdokoliv jiný.

Pokud vás stříhač odmítne pustit dovnitř bez rozumného vysvětlení, vnímám to jako varovný signál. Dobrý stříhač nemá co skrývat a ví, že klidný majitel u stolu znamená klidnějšího psa na stole.

3. Psa na stříhání připravujte od štěněte

Pokud máte štěně, které budete v budoucnu stříhat, začněte se strojkem seznamovat co nejdříve, ideálně od tří měsíců věku. Nejdříve ho nechte jen běžet poblíž, ať si zvykne na zvuk. Postupně přibližujte strojek k tělu, lehce přejeďte po srsti bez toho, abyste cokoli stříhali. Nejde o výsledek, ale o to, aby pes pochopil, že strojek není hrozba. Mluvte na psa, udržíte ho v klidu, odměňujte. Pokud stříháte doma, tím lépe, pes je ve svém prostředí, vy máte situaci plně pod kontrolou a postižení pohybového aparátu předcházíte přirozeně.

4. Správný postup stříhání rozhoduje o výsledku

Před každým stříháním srst vyčešte a zbavte nečistot. Zacuchaná nebo mokrá srst se stříhá špatně, strojek se přehřívá a výsledek není hezký. Pokud jsou ve srsti dredy, nejdřív nůžky, pak teprve strojek.

Stříhejte od hlavy, pak krk, tělo, tlapky a ocas. Na spodní straně tlapek mezi polštářky rozhodně nezapomeňte, dlouhé chlupy tam sbírají žvýkačky, osiny, asfalt a kamínky, které mohou tlapky bolestivě poranit. Na strojku nešetřete, kvalitní strojek s kovovou hlavou vydrží déle a netrápí psa přehříváním.

5. Po stříhání přichází krok, který většina majitelů vynechá

A teď ta nejdůležitější věc, kterou v praxi vidím jako opakující se problém.

Po stříhání je nutné psa pořádně okoupat a vyčesat. Ostříhané chlupy mají ostré konce a mohou se zapíchnout zpátky do kůže, kde způsobují podráždění a dermatitidu (zánět kůže). Pravidelně k nám přicházejí psi s kožními problémy, u kterých se po rozhovoru s majitelem ukáže, že po posledním stříhání nebyli vykoupáni. Koupel odstraní ostré zbytky srsti, zklidní pokožku a předejde zánětu.

Správné pořadí je vždy: vyčesat, ostříhat, vyčesat znovu, okoupat, vysušit.